Jedno velké přání - Spojeni krví

87. KAPITOLA – SPOJENI KRVÍ

„Posaď se,“ vybídl ji. „Neboj, tady nás nikdo rušit nebude. Jsem zde stálým hostem a tato místnost je určená je pro mé potřeby… mám na tebe spousty otázek, tak kde začneme..?“
„Otázek?“
„No, jistě, cos čekala? Že tě vysaji? Ale, děvče, copak nevíš, že Demies Cranagu nelze vysát? S tebou bude práce… tahle neinformovaného poloupíra jsem neviděl, no ano, už tři sta let. Něco k pití?“
„Ne, díky,“ odmítla.
„Když dovolíš, já si naliji…“
„Jistě, jen se napijte…“ pokrčila rameny, „a čehože se budou týkat ty otázky?“
„No, přece tebe!“ zvolal Noctua Bundus.
„Mě?“
„Ovšem! Zajímá mě všechno! Jaké máš schopnosti, jaké nemáš, a co všechno víš, ačkoliv ta poslední kategorie nebude moc obšírná…“
Tereza se zakabonila.
„Přece se nebudeme vztekat? Sama musíš uznat, že toho o nás moc nevíš a o sobě snad ještě méně…“
„Když myslíte…“
„Opravdu se nechceš napít?“
„Nemám chuť.“
Upír se zasmál. „Však ona příjde. Můžu se začít ptát?“
„A budu se moct ptát potom já?“
„Ale ovšem!“
Tereza zazívala. „Nemáte tu kafe?“
„Bohužel, nic takového tu nevedeme. Nemysli na únavu, musíš se soustředit na mé otázky… Máš alergii na slunce?“
„Ne.“
„Toužíš po krvi?“
„Občas.“
Noctua Bundus se usmál. „Máš vyvinuté zuby?“
„Ano.“
„Znáš tajemství rychlosti?“
„Cože? Asi ne.“
„Vidíš ve tmě, jako by byl den?“
„Pravděpodobně ne.“
„Ale mě vidíš, že? A vidíš i ten stolek na druhé straně místnosti?“
„Jistěže ho vidím.“
„A všimla sis, že tu nesvítí jediné světlo?“
„Co tím chcete říct?“
„Ty o svých možnostech vůbec nic nevíš!“ vyčetl jí. „Copak jsi nikdy nezkoušela, co v tobě zůstalo? Co umíš? V čem vynikáš?“
„Popravdě? Ne, nikdy jsem po tom nepátrala…“
„Ty ses nechtěla stát Demies Cranagu?“
„Samozřejmě, že nechtěla.“
„Tak aspoň něco Marcus zachoval,“ povzdechl si Noctua Bundus.
„Jak to myslíte?“
„Dokud nezjistíš o svém nitru vše, nemáš právo to vědět…“
„Ale proč?“
„Pravidla. Upíří společenstvo je na tomto světě déle než kouzelníci. Proč si myslíš, že jsme tak dlouho přežívali? My, nestvůry z dávné minulosti? Protože jsme dodržovali pravidla! Jak nově stanovená, tak i stará. Bohužel, najdou se i tací, kteří některá pravidla obcházejí. Kupříkladu takový Marcus, tvůj otec.“
Tereza ho přerušila: „Můj otec?“
„Ovšemže ne biologický, je tvým otcem po stránce tvé přeměny a pro příště: už mě nepřerušuj!“
„Promiňte. Jen mě to zaskočilo.“
„Nediv se, vždyť nic nevíš, musíš se toho spousty naučit… Kde jsem to skončil? Ano, Marcusovi se však jeho výstřednost tolerovala. Byl jedním ze starších, lépe by bylo, kdybych pravil jeden z nejstarších. Otec mnoho mladých upírků… Ale pořád naší společnosti spíše dával, než by bral… Ne, dnes tu nejsme od toho, abychom rozebírali Marcusovi historii. Dnes jsme tu kvůli tobě…“ odmlčel se.
Tereza této pomlky využila: „Mohu mít dotaz? Proč vám říkají Noctua Bundus a jemu Marcus? Proč i jemu neříkali pravým jménem?“
„Ještě nejsi natolik uvědomělá, abys to pochopila. Nemá cenu se tím zabývat. Musela by jsi znát historii vývoje klanové nadřazenosti. Jenomže ty jsi prázdný soudek, do které se vědomosti musí nalít. To nejde ze dne na den. Svou otázku si poschovej na pozdní čas. Nyní zjistíme, zda-li ti Marcus věnoval rychlost.“
„On se mohl rozhodnout, co mi darovat?“ podivila se Tereza.
„Tvé otázky nemají konců, otravují mě, přesto ti však odpovím. Ano, Marcus mohl, pokud se dostatečně soustředil. Ty víš, jestli se soustředil…“
„Nesoustředil, nemohl, chtěl jen Zeppa…“
„Ano, tato aféra mi není neznámá. Tak ty jsi ta dívka, kterou potkal u Prasečí hlavy.“
„Asi nemá cenu se ptát, jak to víte.“
„Nemá, víš, my si s Marcusem byli vždy blízcí, neboť jsem byl jeho prvním synem… a nyní budeme pokračovat. Zjistíme, jak je to s tou rychlostí…“
„Promiňte, že vás opět přerušuji, ale nemohl byste mi přece jen nalít trochu toho vína? Mám strašlivou žízeň.“
Noctua Bundus se záhadně usmál. „Ale ovšem, jen se pořádně napij, dodá ti to potřebnou energii,“ prohlásil a okamžitě jí podával pohár plný rudé tekutiny. Tereza ho převzala a pila. Vypila celou číši.
„Co to je? Je to výborné! Ještě nikdy jsem nepila něco tak vynikajícího!“
„Na konci našeho poznávacího okruhu jistojistě poznáš, jak se tomuto červenému zázraku říká.“
„Upíři umějí poznat značku vína?“ Tereza vykulila oči.
„Ano, tohoto ano, každý to umí…“
„Nemohla bych dostat ještě, prosím?“ zažadonila.
Namísto odpovědi jí bylo nalito do číše. Znovu ji vypila až do dna. Tento mok byl vskutku lahodný. Poprosila ještě o jedno přilití. Bylo jí s úsměvem vyhověno.
„Ty máš asi opravdu žízeň, že? Odlož pohár a věnuj svou pozornost mě, zkusíme pár cvičení, které odhalí, jak na to jsi s možnostmi…“
Noctua Bundus Terezu tvrdě zkoušel. Marné to nebylo, neboť zjistil, že Marcus Tereze předal schopnost rychlosti, ale odolnost vůči zaklínadlům nikoliv. V tomto byla jako každý smrtelník. Zkoušel, zda-li umí levitovat, udržet se na stropě a tím skvěle zaskočit svou oběť. Tereza se až divila, kolik toho upíři umí. Bylo jí však řečeno, že to každý upír neumí, proto se ptala, proč ji na to tedy zkouší, ať ji zkusí jen na ty věci, které uměl Marcus. Odpovědi se jí dostalo: „Jak už jsem říkal, Marcus byl jedním z nejstarších a ti umí spousty triků, a jelikož se nesoustředil při tvé přeměně, není možné okamžitě zjistit, co ti daroval, nebo spíše co ti zbylo po nepodařené přeměně.“
Tereza levitovat neumí, útočení ze stropu jí taky nic neříká, vytvořit mlhu také neumí, volat své oběti také ne, jen paralyzovat a to až poté, co je kousne do krku, před tím jim sladkou písničku nezavrní do ouška.
Noctua Bundus vzal dýku, Tereza ho prozatím neviděla, protože k němu byla otočená zády a opět upíjela z číše. „Já už asi vím, co to je.“
„Opravdu? Pověz mi to.“
„Tedy,“ zaváhala, „skoro. Podle mě je to něco jako káva s pořádnou dávkou kofeinu, ale barvu a chuť to má jako nejzralejší červené víno na světě.“
„Svým způsobem máš pravdu,“ přitakal Liam.
Tereza se otočila a znejistěla. „Na co ten nůž?“
„Naše hledání tvých schopností ještě není ani zdaleka u konce. Neboj se, nic se ti nestane,“ pověděl přesvědčivě a pomalu se k ní i s dýkou přibližoval.
Zvláštní bylo, že se nebála. Jen hleděla do těch ocelově šedých očí, které šeptaly neboj se. A tak se nebála. Stál u ní – stále ji hypnotizoval – a dýka zasvištěla. Krev skápla na zem. Bolest ji probrala. Nevěřícně hleděla na svou ránu. Nebyla hluboká, ale dle jejího souzení značně krvácela. Terezo, ty nevíš, co je to rudé krvácení…
„Nic,“ zamumlal Noctua Bundus. Zvedl její krvácející ruku do výše svých očí. Zkoumal ji. Tereza poslušně držela. Netušila proč. Pomalu slízl čerstvou krev, která se z rány líně valila ven. „Neboj, to zastaví krvácení.“
„Vy můžete moji krev… to…“
„Myslíš ochutnat, spolknout, vypít? Ano, to mohu.“
„Ale vždyť jste říkal – “
„Já vím, co jsem ti řekl. Tím, že se z tebe napiji, tě přeci nezabiji. Toto je způsob, jak si upíři mohou předávat informace, a ty jsi mi jich předala…“
„Takže asi víte…“
„O tvém poslání? To mi bylo jasné, hned jak jsi prozradila, kdo tě pokousal…“
„Ale pak… nechápu…“
„Myslíš, že jen lidé chtějí, abychom zpřetrhali pouta s ty-víš-kým? Kdepak! I někteří upíři usilují o to samé… jen jsem se chtěl ujistit. Nic víc.“
„Vy taky? Nechcete poslouchat – “
„Nevyslovuj to jméno!“
„Jak víte, co jsem chtěla říct?“
„Pil jsem tvou krev. Nyní vím víc věcí než ty sama.“
„Úžasné,“ podotkla hořce.
„Však uvidíš, jednou za to budeš ráda.“
„Tak na to se napiju.“
Noctua Bundus vycenil své špičáky. „Jen pij…“ podal jí celou láhev.
Tereza se na ni podívala. „Je poloprázdná nebo poloplná?“
„To záleží na tom, jakou máš žízeň.“
Caisová si jednou mocně lokla. „Poloprázdná,“ zašeptala.
„Ty víš, co to je. Ty víš, jak to označit.“
„Nevím,“ bránila se.
„Víš, máš podezření, správně podezření.“
Tereza ještě jednou nechala tekutinu sklouznout do úst. „Je to krev.“
„Vítej mezi námi!“

„Už jsou to dva dny,“ zazoufala Lily.
„Neboj se, určitě je v pořádku,“ ubezpečoval ji James.
„To nemůžeš vědět!“ oponovala.
„Musíš doufat!“
„Doufám celý den! Kdybych nemusela do práce…“
„Stejně bys ničemu nepomohla. Je v tom namočeno už spousty lidí.“
„Jo a pořád nic!“ rozčílila se.
Ozvalo se bušení na dveře.
„Jdu tam,“ zavolala a uháněla ke dveřím. Prosím, moc prosím, ať máš ty, ať jsi kdokoliv, pozitivní zprávy.
Otevřela. Za dveřmi stáli Sirius s Remusem.
„Pořád nic,“ pravil Lupin. To už přišel i James.
„Našli jste ji?“ zeptal se.
Sirius jen zakroutil hlavou. „Jako by se po ní slehla zem.“
Lily se opřela o rám dveří a zašeptala: „Kde jen jsi, Terezo, tak kde?“

86. Kapitola || 88. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník